O životě knihomolky

 My nejsme my od Matthewa Thomase mi v knihovně čekala na přečtení už něco málo přes rok. Upřímně nevím, proč jsem se k jejímu čtení dostala až teď, nejspíš jsem ale nechtěla tuhle delší knihu (612 str.) rozečíst během semestru a pak se k ní vracet.  Anotace: Eileen, dcera irských imigrantů, se v New Yorku 50. let snaží za každou cenu vymanit z prostředí poznamenaného chudobou a alkoholem. Šanci na splnění svého ambiciózního snu o bohatství a velkém domě na předměstí spatřuje ve slibném mladém vědci, za nějž se provdá. Edovy představy o úspěchu se však od Eileeniných liší – a jak léta plynou, jeho přemrštěná zásadovost a puntičkářství se postupně ukazují jako příznaky nevratné mentální změny. Střet s vážnou chorobou znamená pro Eileen novou výzvu: nepřijít o někdejší ideály a zachovat si důstojnost až do samého konce.  Před jejím přečtením jsem se podívala na nějaké její recenze na Databázi knih, kde mě zaujal jeden názor, podle kterého má prvních šedesát stran dobrý spád, ale

 Už v předchozím článku jsem se o této aplikaci zmiňovala a dnes bych o ní ráda napsala víc. Jedná se o aplikaci, která je zdarma na Google Play  (bohužel se asi nedá stáhnout na iPhone), ve které jsou zdarma tisíce knih ke stažení. Knihy jsou v angličtině a je tam jak jednoduchá literatura, tak nějaká složitější díla (na která zatím nemám odvahu).  Na aplikaci se mi hodně líbí, že když si stáhnete nějakou knihu, která má více dílů, aplikace vám ukáže, jak se jednotlivé díly jmenují, jak jdou po sobě a ve většině případů jsou taky stáhnout. Taky se mi líbí, že když vyhledáte jméno autora, zobrazí se vám všechny knihy, které jsou v aplikaci momentálně přístupné.  Když si nějakou knihu rozhodnete přečíst, jednoduše si ji přidáte do vlastní knihovny. Když ji otevřete, vpravo dole se vám ukáže počet stran a na které stránce zrovna jste. Když kliknete dolů doprostřed na stránku, objeví se vám menu, ve kterém si můžete vybrat ze čtyř ikon.   Kapitoly (úplně vlevo), kd

 Bůh Černého lesa je další knihou, kterou jsem dostala na Vánoce. Protože jsem velkou fanynkou knih žánru fantasy, měla jsem z ní ohromnou radost.   Tato kniha je soubor dvanácti vybraných povídek, se kterými autoři soutěžili v literární soutěži Tovaryši kalamáře, soutěžní téma bylo Bestie. Sestavila ji Hana Fruhwirtová spolu s Janem Kravčíkem.  I když je v ní dvanáct povídek, dozvíme se pořadí pouze prvních tří míst a u zbylých devíti můžeme pouze hádat.   Moc se mi zde líbila rozmanitost. Každá povídka měla stejné téma, ale každý autor jej pojal podle svého a přišlo mi fajn, že před každou povídkou je věnováno pár řádků i autorovi. Překvapilo mě, že nejmladší autorka, uvedená v tomto sborníku navštěvuje teprve sedmou třídu základní školy. Taky se mi líbila různorodost stylu psaní povídek. Jediná povídka (Bílá tma) mi stylem psaní nesedla a nedala bych ji na třetí místo. Zbytek se mi četl moc dobře. Povídka Bůh Černého lesa si podle mého názoru první místo rozhodně zasloužila

 To all the boys I've loved before je první ze čtveřice knih o Laře autorky Jenny Han. Zaujala mě svojí obálkou, a protože jsem zrovna úspěšně splnila zkoušku z angličtiny, říkala jsem si, že knížku v angličtině zvládnu levou zadní.   A taky že ano. Moje angličtina rozhodně není na úrovni rodilých mluvčích, ve škole mě zařadili do úrovně B2. Pár slov jsem si musela vyhledat, ale rozhodně to nebylo nijak často a značná část slovíček, která jsem neznala, se dala snadno odvodit podle kontextu.   Taky pro mě byla nová forma, v jaké jsem knížku četla. Byla to první knížka, kterou jsem přečetla na mobilu. Kamarádka mi poradila aplikaci Anybooks, kde jsou tisíce knih v angličtině zdarma k přečtení. O aplikaci napíšu víc v jiném článku, teď se zase zaměřím na knížku.  Já osobně jsem tuto knížku brala jako lehké čtení mezi zkouškami a překvapilo mě, jak moc mě během pár kapitol začala bavit. Místy jsem se Larou ztotožnila, hlavně když jsem si vzpomněla na mé lásky na základce (

 Venku je zima, fouká vítr, padá sníh. Počasí přímo vyzývá k zabalení se do deky a ponoření se do knihy s dobrým čajem či s kávou. A protože Ježíšek u nás pár knih nechal, počasí jsem poslechla a začala číst Příběh služebnice od Margaret Atwoodové.  Nejdřív bych ráda napsala, proč jsem si tuhle knihu vybrala. Sledovala jsem stejnojmenný seriál (který jsem nedokoukala - neznamená to, že je špatný, moc mě bavil, ale bohužel nikdy nedokoukám žádný seriál do konce), který mě zaujal. Potom jsem se od kamarádky dozvěděla, že existuje kniha. Chtěla jsem si ji přečíst, ale po tom boomu seriálu byla v naší knihovně pořád vypůjčená, a tak jsem se k ní dostala až teď. A taky se mi hodila do jednoho tématu v knižní výzvě 2019 - Kniha s lichým počtem stran.  Knížka se mi výborně četla, měla jsem ji během tří až čtyř dnů přečtenou. Často se mi u ní stávalo, že jsem si řekla, že si přečtu jen jednu kapitolu a přečetla jsem dalších 50 stran, pořád jsem chtěla vědět, co se stane dál. Ale taky

 Zdravím Vás u mého prvního článku na tomto blogu, ve kterém bych se ráda trochu představila.  Říkám si Helmii, narodila jsem se na konci devadesátek, netrpím depresí a věřím, že všechno, co se stalo, se stát mělo. Studuji na VŠ obor, který mě neskutečně baví a naplňuje a jsem za to vděčná.   Na blogspot jsem přešla z blogu, protože mi vadily hromady reklam na mém blogu a komentáře s reklamou na viagru. Doufám, že si tu za chvíli zvyknu a snad do té doby omluvíte.   Na tenhle blog chci přidávat svůj názor na knížky, které jsem přečetla (takový blog jsem si chtěla založit už dávno, tak proč to neudělat teď? Nejhorší, co se může stát je, že ho nikdo nebude číst), svůj knižní wish-list, popř. tipy na nějaké dárky pro knihomoly (to ale velmi zřídka).   Doufám, že si tu každý najde něco svého. Helmii Odkaz obrázku: https://cz.pinterest.com/pin/366621225911239128/