O životě knihomolky

  Autismus a Chardonnay, kombinace, které sama velmi dobře rozumím, protože s osobami s autismem pracuji a zároveň s jedním takovým človíčkem sdílím domácnost. A co si budeme, občas je to na hlavu, občas je to k popukání. Tak jako tak máte radost z každého malého pokroku.   Druhý díl knihy od Martina Selnera nese druhé jméno "Pozdní sběr". A opravdu je to ideální kniha po dlouhém dni ke sklence bílého. Vtipné příhody z práce s osobami s autismem, stejně jako myšlenky, nad kterými budete rozjímat ještě dlouho po dočtení knihy. Proto je to společně s prvním dílem kniha, kterou si hlídám jako oko v hlavě a budou se rozhodně stěhovat se mnou.    Kniha je rozdělena do krátkých kapitol, takže když se do ní "zažerete", stejně jako se to stalo mně s oběma díly, za odpoledne ji přečtete celou. Ale ničemu to nevadí, protože se k ní budete s největší pravděpodobností vracet pokaždé, když na vás padne nějaký splín.   Některé příběhy mohou vypadat vymyšleně, nereálně. Ale mně st

Je zvláštní, jak jsem dokázala zapomenout na činnost, která mě dříve tak hrozně bavila a naplňovala. Zhrozila jsem se, když jsem si všimla, že poslední článek je z března minulého roku. Rok a půl jsem si nenašla čas sem napsat, a to paradoxně v době nepřející cestování, chození za zábavou... No a teď (zase před zkouškovým obdobím) jsem si uvědomila, že mi to psaní si blogu chybí. Jo, mám sice svůj deník, taky pořád píšu dopisy. Jenže tohle pro mě má ještě takový jiný "feeling".  A možná bych ještě pár měsíců měla nechat blog ležet ladem. Přece jen je přede mnou předposlední zkouškové období, dva předtermíny státnic v lednu, měla bych psát diplomku. Taky mě čeká stěhování do vlastního (pronajatého). Ale je to pro mě taková menší terapie (a navíc zdarma). Naučila jsem si velmi dobře organizovat čas, proto mi ho dnes trocha zbyla (nebo možná taky proto, že jsem se ještě dnes nezačala pořádně učit a na mém To do listu zuřivě blikají téměř všechna políčka, že by už chtěla být odšk