Příspěvky

Chlapec za klíčovou dírkou

Obrázek
Tahle knížka od australského autora Stephena Gilese nebyla na žádném z mých seznamů. Přesto u mě skončila a já si ji s chutí přečetla. Z knihovny jsem si ji půjčila jen na základě obálky - zaujala mě díra uprostřed. 
   Až doma jsem si přečetla anotaci knihy. Po prvních pár stranách jsem se od příběhu nemohla odtrhnout. Je vyprávěn z pohledu malého chlapce, kterému se stýská po mamince a žije se svojí chůvou. Knížka to není úplně útlá (256 stran), ale je formátově malá, doplněná ilustracemi, které se mi velmi líbily. Mně zabrala asi 3 dny, byla to jedna z těch knih, kdy jsem chtěla vědět, co se stane, ale zároveň jsem si ji chtěla šetřit.
   Bylo zajímavé sledovat proměnu malého chlapce poté, co mu jeho kamarád řekne zdánlivě neškodnou historku. Podle mého názoru byly postavy propracované, autor si dal záležet. Také se mi líbila gradace, ke konci knihy jsem nemohla přestat číst.
   Celkově to je moc zajímavá kniha. Rozhodně to není žádné veselé letní čtení, opravdu mě donutilo přemýš…

7 dní v uzavřené zóně

Obrázek
Původně jsem o tomto tématu psát nechtěla. Opravdu ne. Ale momentálně se s tím vyrovnávám už sedmý den a zjistila jsem, že se asi potřebuju vypsat. 
   Jak jste asi pochopili z názvu, bydlím v oné uzavřené zóně Litovelska, kde máme zákaz vycházet ven, pokud to není nezbytně nutné. Takže jsem už týden zavřená doma. Podnikám procházky do sklepa pro brambory, na zahradu na sluníčko (ani nevíte, jak moc jsem za tu zahradu vděčná). Ale bohužel se nám dnes zatáhlo, chumelí, a tak nezbývá nic jiného, než sedět na zadku doma.
   Nechci tu ale vypisovat jen negativa. Tahle domácí izolace mi toho totiž i hodně dala. Vážně. Jedním z mých novoročních předsevzetí bylo naučit se stojku. Tenhle týden jsem měla tolik času na trénink, že už se do ní dostanu a udržím se v ní naprosto sama, bez opory. Taky jsem konečně stihla zasednout ke všem restům ze školy a dokonce mě to i začalo bavit, protože je to nějaká aktivita, u které se rozvíjím. Včera jsem si dobrovolně otevřela a pročítala hodinu skript…

Den v životě studentky

Obrázek
5:59. Zvoní budík. Vypnu ho, rozsvítím lampičku. Jako první utíkám zapnout kávovar, dám si ovesné vločky na sporák a dávám vařit vodu na čaj. Poté si odskočím, sbalím si jídlo na celý den do batohu a když nezapomenu, vezmu si léky. Taky si hodím tašku s oblečením do posilovny vedle batohu, abych ji nezapomněla doma. Po snídani a kávě si vyčistím zuby, natřu obličej a namaluju si oči řasenkou. V úterky se víc nemaluju, když jdu cvičit, nemá to cenu.

   6:50. Vycházím z domu na autobus. Autobusem jezdím ráda, mám tam dost času na čtení a vlastně ten autobusový čas využívám hlavně na čtení, pokud tedy nejedu s někým, koho znám a nepovídáme si.

   Když autobus přijede, dobíhám do školy na přednášku tyflopedie. Zrovna tento předmět mě baví, máme na něj skvělou profesorku. Po přednášce jdeme většinou s kamarádkou do posilovny, ale zrovna tento týden jsme byly obě dost unavené, takže jsme to vypustily a já šla pracovat na věcech do školy do knihovny. Na fakultě nemáme knihovnu, ale asi 3…

Dopisování a dárky

Obrázek
Kromě knih mám ještě jeden lehce introvertní koníček, a to je dopisování. Momentálně mám šest dopisních kamarádů, se kterými si více či méně pravidelně píšeme ručně psané dopisy. No a se dvěma z nich si posíláme i drobné dárečky. Třeba je někdo z mých čtenářů taky milovníkem ručně psaných dopisů a občas neví, co k dopisu přiložit.     Já osobně do dopisů dávám: Samolepky - ať už celá platíčka, nebo jednotlivé samolepky (mám ráda krabičky samolepek z Aliexpressu, jsou pěkné a cenově opravdu dostupné)Čaj - čaje posílám hlavně na podzim a v ziměPleťové masky - pět z mých šesti dopisních kamarádů jsou ženy, takže maskou opravdu nešlápnu vedle u skoro nikohoPohledniceVylisované květinyProspekty míst, kde jsem bylaZáložky do knihMalé kalendářeTužky/ propisky - pro lidi, kteří píšou často, je to opravdu užitečná věcDopisní papíryObálkyKresby/ malbyWashi pásky - jejich výhodou je, že se dají po nalepení znovu odlepit, takže můžete namotat pár druhů a poslatJmenovky na dárkyMalé sešityLepík…

Manželovo tajemství

Obrázek
Musím říct, že tato kniha na mě pomrkávala už opravdu dlouho (vlastně od toho dne, co jsem v knihovně narazila na část police s knihami od autorky Liane Moriaty). Po přečtení Sedmilhářek jsem věděla, že vážně chci číst další autorčiny knihy.
   Knihu jsem četla na Kindlu, proto fotka knížky není moje. Během semestru se Kindle stává mým nejlepším kamarádem, často mám totiž tak plný batoh ostatních věcí, že si nedokážu představit, kam bych dala ještě knihu o několika stovkách stran. A taky jsou e-knihy levnější, než papírové knihy, nezatěžují tolik životní prostředí (a můj batoh).
   Ale zpátky k mému názoru na knížku. Příběh jsem si vychutnávala plnými doušky, autorčin styl psaní mě prostě baví. Na jednu stranu jsem chtěla knihu přečíst co nejrychleji, abych se dozvěděla, jak dopadne, na druhou stranu jsem si ji zase chtěla šetřit (doufám, že nejsem jediná, kdo to tak občas s knihami taky má). Konec pro mě byl hodně zajímavý a epilog mi vzal naprosto dech. Četla jsem v recenzích výt…

Novoroční předsevzetí

Obrázek
Na letošek jsem si na sebe vymyslela pár novoročních předsevzetí. Každý rok se mi nějaká splnit podaří, nějaká naopak ne. Letos to vypadá slibně, je únor a už mám nějaké splněné, na dalších usilovně pracuji (a do některých jsem se ještě nepustila). 
Jedno z těch splněných je například mnou napsaná písnička. Ještě ji teda neslyšel nikdo kromě mě, ale nepřijde mi nějak hloupá. Jako další mám už pomalovaná plátna, která jsem dostala na Vánoce.  A také jsem se pustila do knih, které mi doma leží nepřečtené - zatím jsem na šesti přečtených knihách, sedmá je knížka, která na mě čekala ne na poličce, ale v Kindlu. Naopak jsem se ještě pořád nepustila do tréninku stojky (zkoušela jsem to jednou, po tréninku rukou a pohmoždila jsem si prst).
Jak to máte s novoročními předsevzetími vy? Přijdou vám hloupá, zbytečná...? Nebo naopak motivační prostředek k tomu, abyste dosáhli svého cíle?

První týden semestru

Obrázek
V dnešním článku bych ráda napsala pár řádků o mém prvním týdnu nového semestru. Oproti tomu minulému mám docela pěkný rozvrh, takže nikde nemusím 6 hodin čekat. Po prvním týdnu už mám také rozmyšleno, kdy budu stíhat jaké sporty.
  Taky jsem zatím velmi spokojena s vyučujícími, pokaždé jsme se domluvili tak, aby vše vyhovovalo nám i jim (často se nám kryjí předměty a první týden se to vždy snažíme doladit, abychom stíhali chodit všichni na všechny přednášky i cvičení, čekala bych, že ve třetím ročníku budeme mít už nejlepší rozvrhy, bohužel ještě ne). 
   Mnohem méně příjemné bylo zjištění, kolik seminárních prací mě v tomto čtvrt roce čeká. Vlastně do každého pedagogického předmětu si musím začít zpracovávat portfolio, což je pro mě novinka a jsem z toho upřímně řečeno nervózní už teď. První práci prezentuji už za 12 dní, do didaktiky výtvarné výchovy - ještě jsem ani neotevřela barvy (ale už mám plán). Na druhou stranu mám radost, že se mi rozšíří šanon s mými pracemi. 
   V pá…