Zdravím Vás u mého prvního článku na tomto blogu, ve kterém bych se ráda trochu představila.

 Říkám si Helmii, narodila jsem se na konci devadesátek, netrpím depresí a věřím, že všechno, co se stalo, se stát mělo. Studuji na VŠ obor, který mě neskutečně baví a naplňuje a jsem za to vděčná. 

 Na blogspot jsem přešla z blogu, protože mi vadily hromady reklam na mém blogu a komentáře s reklamou na viagru. Doufám, že si tu za chvíli zvyknu a snad do té doby omluvíte. 

 Na tenhle blog chci přidávat svůj názor na knížky, které jsem přečetla (takový blog jsem si chtěla založit už dávno, tak proč to neudělat teď? Nejhorší, co se může stát je, že ho nikdo nebude číst), svůj knižní wish-list, popř. tipy na nějaké dárky pro knihomoly (to ale velmi zřídka). 

 Doufám, že si tu každý najde něco svého.

Helmii

Okay i need this. Books. Bookshelves. Lights. I need EVERYTHING!!!!!!
Odkaz obrázku: https://cz.pinterest.com/pin/366621225911239128/

Komentáře

  1. Padesátka10. ledna 2019 v 9:23

    Jsem si říkala, kdepak jsi...:) TADY.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helmii10. ledna 2019 v 11:28

      Nakonec jsem taky přešla sem, ty všudypřítomné reklamy mi vážně vadily. :-)

      Vymazat
  2. http://mojeduse.blog.cz/12. ledna 2019 v 4:05

    Já jsem přesně kvůli těm reklamám měla na blogu pauzu, když jsem se vrátila, tak blog plný spamů na viagru a různé odkazy na porno a podobné věci. Takže jsem na blog chodila jen promazávat komentáře. Nakonec jsem se vrátila. Sice je to pár týdnů, ale upřímně mi blog chyběl - spíše ty roky, které jsem na blogu strávila. A asi mi je líto se přestěhovat nebo ho smazat. :D

    Angelika <333
    mojeduse.blog.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helmii12. ledna 2019 v 6:36

      Já tomu dala hromadu šancí.Starý blog jsem zatím nesmazala, ale s blogspotem jsem zatím moc spokojená. :-)

      Vymazat
    2. King Rucola17. února 2019 v 22:15

      A ktory je ten starýy blog? Moc zaujímavé - toto všetko....

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zase po roce (možná i po delší době)

Obrázek
    Tak jsem tu zase po dost dlouhé době. Nevím proč, ale k blogování mě to nějak táhne, často přestanu, ale nakonec mi to začne chybět a vrátím se. Možná to je tím, že jsem s mým blogem vyrůstala, měla jsem jej opravdu vymazlený... no a pak se rozhodli zrušit blog.cz a já o něj přišla.     Život se mi popravdě otočil 180°, nebudu lhát. Začala jsem od srpna v nové práci, učím na jedné malotřídní škole. Do toho jsem stále studentem, protože se mi nedaří zdolat moje poslední státnice. Vždycky jsem si přála být dospělákem a až jsem se jím stala, zjistila jsem, že to fakt není tak, jak jsem si jako dítě představovala. Fakt nestíhám jezdit každý víkend někam, nechodím spát pozdě (popravdě, chodím spát dřív, než když jsem byla dítě)... Ale nechci, aby to vyznělo tak, že bych se ráda vrátila do dětských let. To rozhodně ne. Jsem ráda, že mám za sebou tu dobu, kdy jsem byla tak nějak ztracená.    Asi bych si to tu chtěla pojmout jako takový můj online deník, místo, kde si utřídím své myšlenky
Další informace

Diplomka, byt, státnice...

Obrázek
Je zvláštní, jak jsem dokázala zapomenout na činnost, která mě dříve tak hrozně bavila a naplňovala. Zhrozila jsem se, když jsem si všimla, že poslední článek je z března minulého roku. Rok a půl jsem si nenašla čas sem napsat, a to paradoxně v době nepřející cestování, chození za zábavou... No a teď (zase před zkouškovým obdobím) jsem si uvědomila, že mi to psaní si blogu chybí. Jo, mám sice svůj deník, taky pořád píšu dopisy. Jenže tohle pro mě má ještě takový jiný "feeling".  A možná bych ještě pár měsíců měla nechat blog ležet ladem. Přece jen je přede mnou předposlední zkouškové období, dva předtermíny státnic v lednu, měla bych psát diplomku. Taky mě čeká stěhování do vlastního (pronajatého). Ale je to pro mě taková menší terapie (a navíc zdarma). Naučila jsem si velmi dobře organizovat čas, proto mi ho dnes trocha zbyla (nebo možná taky proto, že jsem se ještě dnes nezačala pořádně učit a na mém To do listu zuřivě blikají téměř všechna políčka, že by už chtěla být odšk
Další informace

My nejsme my

Obrázek
 My nejsme my od Matthewa Thomase mi v knihovně čekala na přečtení už něco málo přes rok. Upřímně nevím, proč jsem se k jejímu čtení dostala až teď, nejspíš jsem ale nechtěla tuhle delší knihu (612 str.) rozečíst během semestru a pak se k ní vracet.  Anotace: Eileen, dcera irských imigrantů, se v New Yorku 50. let snaží za každou cenu vymanit z prostředí poznamenaného chudobou a alkoholem. Šanci na splnění svého ambiciózního snu o bohatství a velkém domě na předměstí spatřuje ve slibném mladém vědci, za nějž se provdá. Edovy představy o úspěchu se však od Eileeniných liší – a jak léta plynou, jeho přemrštěná zásadovost a puntičkářství se postupně ukazují jako příznaky nevratné mentální změny. Střet s vážnou chorobou znamená pro Eileen novou výzvu: nepřijít o někdejší ideály a zachovat si důstojnost až do samého konce.  Před jejím přečtením jsem se podívala na nějaké její recenze na Databázi knih, kde mě zaujal jeden názor, podle kterého má prvních šedesát stran dobrý spád, ale
Další informace