O životě knihomolky

   Kromě knih mám ještě jeden lehce introvertní koníček, a to je dopisování. Momentálně mám šest dopisních kamarádů, se kterými si více či méně pravidelně píšeme ručně psané dopisy. No a se dvěma z nich si posíláme i drobné dárečky. Třeba je někdo z mých čtenářů taky milovníkem ručně psaných dopisů a občas neví, co k dopisu přiložit.     Já osobně do dopisů dávám: Samolepky - ať už celá platíčka, nebo jednotlivé samolepky (mám ráda krabičky samolepek z Aliexpressu, jsou pěkné a cenově opravdu dostupné) Čaj - čaje posílám hlavně na podzim a v zimě Pleťové masky - pět z mých šesti dopisních kamarádů jsou ženy, takže maskou opravdu nešlápnu vedle u skoro nikoho Pohlednice Vylisované květiny Prospekty míst, kde jsem byla Záložky do knih Malé kalendáře Tužky/ propisky - pro lidi, kteří píšou často, je to opravdu užitečná věc Dopisní papíry Obálky Kresby/ malby Washi pásky - jejich výhodou je, že se dají po nalepení znovu odlepit, takže můžete namotat pár druhů a poslat

   Musím říct, že tato kniha na mě pomrkávala už opravdu dlouho (vlastně od toho dne, co jsem v knihovně narazila na část police s knihami od autorky Liane Moriaty). Po přečtení Sedmilhářek jsem věděla, že vážně chci číst další autorčiny knihy.    Knihu jsem četla na Kindlu, proto fotka knížky není moje. Během semestru se Kindle stává mým nejlepším kamarádem, často mám totiž tak plný batoh ostatních věcí, že si nedokážu představit, kam bych dala ještě knihu o několika stovkách stran. A taky jsou e-knihy levnější, než papírové knihy, nezatěžují tolik životní prostředí (a můj batoh).    Ale zpátky k mému názoru na knížku. Příběh jsem si vychutnávala plnými doušky, autorčin styl psaní mě prostě baví. Na jednu stranu jsem chtěla knihu přečíst co nejrychleji, abych se dozvěděla, jak dopadne, na druhou stranu jsem si ji zase chtěla šetřit (doufám, že nejsem jediná, kdo to tak občas s knihami taky má). Konec pro mě byl hodně zajímavý a epilog mi vzal naprosto dech. Četla jsem v

Na letošek jsem si na sebe vymyslela pár novoročních předsevzetí. Každý rok se mi nějaká splnit podaří, nějaká naopak ne. Letos to vypadá slibně, je únor a už mám nějaké splněné, na dalších usilovně pracuji (a do některých jsem se ještě nepustila).  Jedno z těch splněných je například mnou napsaná písnička. Ještě ji teda neslyšel nikdo kromě mě, ale nepřijde mi nějak hloupá. Jako další mám už pomalovaná plátna, která jsem dostala na Vánoce.  A také jsem se pustila do knih, které mi doma leží nepřečtené - zatím jsem na šesti přečtených knihách, sedmá je knížka, která na mě čekala ne na poličce, ale v Kindlu. Naopak jsem se ještě pořád nepustila do tréninku stojky (zkoušela jsem to jednou, po tréninku rukou a pohmoždila jsem si prst). Jak to máte s novoročními předsevzetími vy? Přijdou vám hloupá, zbytečná...? Nebo naopak motivační prostředek k tomu, abyste dosáhli svého cíle?

     V dnešním článku bych ráda napsala pár řádků o mém prvním týdnu nového semestru. Oproti tomu minulému mám docela pěkný rozvrh, takže nikde nemusím 6 hodin čekat. Po prvním týdnu už mám také rozmyšleno, kdy budu stíhat jaké sporty.   Taky jsem zatím velmi spokojena s vyučujícími, pokaždé jsme se domluvili tak, aby vše vyhovovalo nám i jim (často se nám kryjí předměty a první týden se to vždy snažíme doladit, abychom stíhali chodit všichni na všechny přednášky i cvičení, čekala bych, že ve třetím ročníku budeme mít už nejlepší rozvrhy, bohužel ještě ne).     Mnohem méně příjemné bylo zjištění, kolik seminárních prací mě v tomto čtvrt roce čeká. Vlastně do každého pedagogického předmětu si musím začít zpracovávat portfolio, což je pro mě novinka a jsem z toho upřímně řečeno nervózní už teď. První práci prezentuji už za 12 dní, do didaktiky výtvarné výchovy - ještě jsem ani neotevřela barvy (ale už mám plán). Na druhou stranu mám radost, že se mi rozšíří šanon s mými prac

   V dnešním článku bych se s vámi chtěla podělit o tipy na to, jak zužitkovat sešity, které máte doma. Já osobně jsem strašným milovníkem sešitů a zápisníků všech možných stylů a barev. V důsledku toho mám ve svém stole hromadu sešitů, které čekají na své uplatnění. Jednou večer jsem si uvědomila, že je trochu škoda, že některé sešity mi zde leží už třeba pár let a já do nich prostě nechtěla psát, protože byly hezké, a tak jsem si sedla a popřemýšlela nad tím, jak je mohu využít.    1. Zápisník pro blog        Jako první mi na mysli vytanul můj zápisník, který používám pro blog. Plánuji si v něm články, zapisuji nápady na nové články, poznámky ke knihám apod. Tenhle způsob plánování mě drží už dost dlouho.     2. Zápisník na knihy       Další způsob využití pro tyto sešity, který sama používám, je zápisník na knihy. Mám dva - jeden, do kterého si píšu pouze název a autora knihy (vedu si ho už třetím rokem) a druhý, kam si o těchto knihách píšu (na způsob Zápisníku mil