O životě knihomolky

 Konečně jsem se dostala k téhle knize, která mě lákala už od té doby, co vyšla. U nás v knihovně byla pořád vypůjčená a nechtěla jsem si ji kupovat, přece jen, snažím se žít trochu ekologicky. Napsal ji Bruce Cameron, je zfilmovaná (a je to jeden z mála příběhů, kde jsem viděla první film a až poté četla knihu, ale film mě až tak moc nezaujal - moc si z něj už nepamatuju). Taky je to jedna z knih z mého jarního seznamu knih, které si letos chci přečíst. (Na seznam se můžete podívat  tady. )  Psí poslání jsem četla zrovna, když jsem ležela v posteli s něčím, co nejspíš byla lehčí forma chlapské rýmičky (už chápu, proč tak trpí), takže jsem se necítila na žádné náročnější čtení. Světe div se, v naší knihovně ji zrovna měli, tak jsem popadla tašku a vyrazila pro ni (Nezůstalo to jen u ní.).   Musím říct, že jsem nesáhla vedle. Krásně se mi četla, bavila mě a vyhovovalo mi, že má celkem krátké kapitoly, takže když jsem byla už unavená, většinou mi stačila dočíst jedna až dvě strá

 Kniha Modrá od norské spisovatelky Maji Lunde ke mně promlouvala už dlouho, pojednává totiž o závažném (a za pár let možná aktuálním) tématu formou velmi dobře napsané beletrie. A jaké je to téma? Planeta Země skoro bez pitné vody.  Hned ze začátku mě nadchl styl, jakým je kniha psána. Jedná se o dva zdánlivě nesouvisející příběhy, které se na konci propojí. První příběh se odehrává v roce 2017, je o ženě Signe. Její části se mi četly poněkud hůř, hlavně ty, které strávila v lodi. Její dětství bylo napsáno čtivě a zajímavě. Druhý příběh je o muži jménem David, který utíká s dcerou před suchem. Jeho pasáže jsou proloženy vzpomínkami na minulost, které nám zčásti odhalují dobu, kdy velké sucho začínalo. Davidovy pasáže mě hodně bavily, velmi dobře se mi četly a nikdy jsem neměla takový ten WTF? pocit, že bych nechápala jeho jednání.  Přijde mi fajn, že se autorka snaží poukázat na ekologické problémy, na to, jaké by mohly mít důsledky a jak se těm důsledkům snažit předejít. Je pr

 Podivné město je druhým dílem Sirotčince slečny Peregrinové od amerického spisovatele Ransoma Riggse. Poté, co jsem jedním dechem přečetla první díl, jsem se nemohla dočkat, až se začtu do pokračování. K mému nadšení přispěla i zajímavá anotace. Protože se mi v prvním díle Emma dostala pod kůži, byla jsem přirozeně zvědavá, jak se bude vyvíjet její vztah s Jacobem.  Anotace: Mimořádná pouť, která začala v knize Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, pokračuje. Jacob Portman se vydává se svými novými přáteli na cestu do Londýna, podivného hlavního města celého světa. Doufají, že zde naleznou lék pro svou milovanou ředitelku, slečnu Peregrinovou. Jenže ve městě ničeném válkou číhají nečekaná překvapení na každém rohu. A než Jacob dovede podivné děti do bezpečí, musí učinit důležité rozhodnutí, které se týká jeho lásky k Emmě Bloomové.  Stejně jako první díl, se mi i tento díl četl velmi dobře, děj mi zase krásně ubíhal (asi i víc, než v prvním díle, který nás spíše se

 Dopisy na konec světa od autorky Ava Dellaira. Tahle kniha mě zaujala hlavně názvem, protože jedním z mých koníčků je dopisování klasických dopisů a já byla přirozeně zvědavá, jakou roli v tomto příběhu dopisy hrají. A musím říct, že roli tam hrají obrovskou. Celá kniha je totiž psána formou dopisů slavným osobám, které už zemřely, a mně se tohle zpracování knihy opravdu líbilo.  Podle mého názoru měla kniha pomalý rozjezd, ale na druhou stranu chápu, že Laurel (hlavní hrdince) asi trvalo, než se jí povedlo se v dopisech svěřit a otevřít. Původně to totiž dostala jako domácí úkol, který nakonec protáhla a psala ho celý rok. Moc se mi ale líbilo, jak se Laurel zvládala postupně sama před sebou otevřít.  Občas jsem měla problém s některými dopisy. Do některých jsem se začetla a nemohla jsem přestat, do jiných se mi ale začíst prostě nepovedlo a musela jsem se přemáhat, abych ho přečetla. Taky mi občas vadilo, jakým způsobem se Laurel začala chovat, když se před ní objevil něja

 Asi každý čtenář má doma seznam knížek, které by si chtěl někdy přečíst. Já osobně ho mám taky (a vůbec ne krátký) a proto jsem se rozhodla, že zde zveřejním v každém ročním období 5 knih, které ve svém seznamu mám. Třeba si je díky tomu konečně přečtu a možná na ně naladím i někoho z vás.   První knihou, kterou bych si moc ráda přečetla je Špulka modré nitě od Anny Tylerové. Jedná se o rodinnou ságu, jejíž děj začíná na počátku dvacátých let minulého století. V knize se řeší vztahy, neshody, ale i smích či láska. Mě na knize nejvíce láká asi rozporuplný názor na ni. Buď jsou z ní lidé nadšení a nebo se jim prostě nelíbila a já bych ráda zjistila, jak bude vyhovovat mně. A protože ji mají u nás v knihovně, nemusím si ji kupovat, hurá! Navíc jde zařadit i do letošní čtenářské výzvy pod téma Kniha, která získala Man-bookerovu cenu.    Druhou knížkou, která mě hodně láká Milovaná , jejímž autorem je Tony Morrisonová. Dle anotace je dílo inspirováno zprávou z novin z roku 185