Bůh Černého lesa

 Bůh Černého lesa je další knihou, kterou jsem dostala na Vánoce. Protože jsem velkou fanynkou knih žánru fantasy, měla jsem z ní ohromnou radost. 

 Tato kniha je soubor dvanácti vybraných povídek, se kterými autoři soutěžili v literární soutěži Tovaryši kalamáře, soutěžní téma bylo Bestie. Sestavila ji Hana Fruhwirtová spolu s Janem Kravčíkem.  I když je v ní dvanáct povídek, dozvíme se pořadí pouze prvních tří míst a u zbylých devíti můžeme pouze hádat. 

 Moc se mi zde líbila rozmanitost. Každá povídka měla stejné téma, ale každý autor jej pojal podle svého a přišlo mi fajn, že před každou povídkou je věnováno pár řádků i autorovi. Překvapilo mě, že nejmladší autorka, uvedená v tomto sborníku navštěvuje teprve sedmou třídu základní školy. Taky se mi líbila různorodost stylu psaní povídek. Jediná povídka (Bílá tma) mi stylem psaní nesedla a nedala bych ji na třetí místo. Zbytek se mi četl moc dobře. Povídka Bůh Černého lesa si podle mého názoru první místo rozhodně zasloužila. Originální zápletka, skvěle promyšlené postavy, pro mě nečekaný konec. Další povídkou, která se mi moc líbila byla Nová generace. Trochu mi připomněla hru Detroit become human (Androidi si uvědomí sami sebe). Na téhle povídce se mi líbil popis vztahů, které si Eva (Android) utvářela ke svému okolí. 

 I tahle knížka se mi hodí do Čtenářské výzvy 2019. Zařadila jsem si ji do tématu kniha, která má na Databázi knih v době čtení méně jak deset komentářů. V době mého čtení neměla tahle kniha na DK žádné komentáře a jen dvě hodnocení. Mně přišla fajn, dávám jí 7/10.

Helmii


Komentáře

  1. Janinka21. ledna 2019 v 9:22

    Detroit u nás doma právě teď frčí :). Díky za knižní tip!

    OdpovědětVymazat
  2. SlečnaZmatená21. ledna 2019 v 21:48

    Ahoj, moc se mi líbí tvé stránky, rozhodně se sem budu vracet pro inspiraci. Jsem jaké milovnice knížek, tvé články pro mě budou přínosné. Snad nebude vadit když si tě přidám na svůj blog k oblíbeným stránkám.
    SlečnaZmatená

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helmii23. ledna 2019 v 0:11

      Děkuji za milá slova, moc si jich vážím. A budu moc ráda. :-)

      Vymazat
  3. MOE27. ledna 2019 v 12:42

    Tak mladá autorka? Wau. Taky jsem milovník fantasy a tohle zní dost zajímavě. Kde tu knížku splašit? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helmii30. ledna 2019 v 2:17

      Taky jsem koukala, slečna je moc šikovná! A nejsem si jistá, jestli se dá sehnat v kamenných prodejnách, ale dá se objednat na internetu. :-)

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zase po roce (možná i po delší době)

Obrázek
    Tak jsem tu zase po dost dlouhé době. Nevím proč, ale k blogování mě to nějak táhne, často přestanu, ale nakonec mi to začne chybět a vrátím se. Možná to je tím, že jsem s mým blogem vyrůstala, měla jsem jej opravdu vymazlený... no a pak se rozhodli zrušit blog.cz a já o něj přišla.     Život se mi popravdě otočil 180°, nebudu lhát. Začala jsem od srpna v nové práci, učím na jedné malotřídní škole. Do toho jsem stále studentem, protože se mi nedaří zdolat moje poslední státnice. Vždycky jsem si přála být dospělákem a až jsem se jím stala, zjistila jsem, že to fakt není tak, jak jsem si jako dítě představovala. Fakt nestíhám jezdit každý víkend někam, nechodím spát pozdě (popravdě, chodím spát dřív, než když jsem byla dítě)... Ale nechci, aby to vyznělo tak, že bych se ráda vrátila do dětských let. To rozhodně ne. Jsem ráda, že mám za sebou tu dobu, kdy jsem byla tak nějak ztracená.    Asi bych si to tu chtěla pojmout jako takový můj online deník, místo, kde si utřídím své myšlenky
Další informace

Diplomka, byt, státnice...

Obrázek
Je zvláštní, jak jsem dokázala zapomenout na činnost, která mě dříve tak hrozně bavila a naplňovala. Zhrozila jsem se, když jsem si všimla, že poslední článek je z března minulého roku. Rok a půl jsem si nenašla čas sem napsat, a to paradoxně v době nepřející cestování, chození za zábavou... No a teď (zase před zkouškovým obdobím) jsem si uvědomila, že mi to psaní si blogu chybí. Jo, mám sice svůj deník, taky pořád píšu dopisy. Jenže tohle pro mě má ještě takový jiný "feeling".  A možná bych ještě pár měsíců měla nechat blog ležet ladem. Přece jen je přede mnou předposlední zkouškové období, dva předtermíny státnic v lednu, měla bych psát diplomku. Taky mě čeká stěhování do vlastního (pronajatého). Ale je to pro mě taková menší terapie (a navíc zdarma). Naučila jsem si velmi dobře organizovat čas, proto mi ho dnes trocha zbyla (nebo možná taky proto, že jsem se ještě dnes nezačala pořádně učit a na mém To do listu zuřivě blikají téměř všechna políčka, že by už chtěla být odšk
Další informace

My nejsme my

Obrázek
 My nejsme my od Matthewa Thomase mi v knihovně čekala na přečtení už něco málo přes rok. Upřímně nevím, proč jsem se k jejímu čtení dostala až teď, nejspíš jsem ale nechtěla tuhle delší knihu (612 str.) rozečíst během semestru a pak se k ní vracet.  Anotace: Eileen, dcera irských imigrantů, se v New Yorku 50. let snaží za každou cenu vymanit z prostředí poznamenaného chudobou a alkoholem. Šanci na splnění svého ambiciózního snu o bohatství a velkém domě na předměstí spatřuje ve slibném mladém vědci, za nějž se provdá. Edovy představy o úspěchu se však od Eileeniných liší – a jak léta plynou, jeho přemrštěná zásadovost a puntičkářství se postupně ukazují jako příznaky nevratné mentální změny. Střet s vážnou chorobou znamená pro Eileen novou výzvu: nepřijít o někdejší ideály a zachovat si důstojnost až do samého konce.  Před jejím přečtením jsem se podívala na nějaké její recenze na Databázi knih, kde mě zaujal jeden názor, podle kterého má prvních šedesát stran dobrý spád, ale
Další informace