O životě knihomolky

 Další kniha z mého jarního To-read listu. Naštěstí ji měli k vypůjčení u nás v knihovně, takže jsem ji nemusela horko-těžko shánět nebo si zakládat členství v některé z olomouckých knihoven. Taky se hodí do Čtenářské výzvy, téma osmnáct - Kniha, která obdržela Man-bookerovu cenu.  Musím říct, že tahle kniha se mi nečetla až tak dobře jako ostatní, četla jsem ji něco přes týden. Nebyla zle napsaná, jen jsem se občas musela vracet, abych si uvědomila, koho se daná informace týká. S tímto je spojený můj druhý problém s touto knihou - zhruba jednu třetinu knihy jsem si nemohla zapamatovat postavy. Moc tomu nepomáhalo ani to, že děj přeskakoval z jedné časové etapy do druhé. Kniha má taky dlouhé kapitoly, takže se mi často stávalo, že jsem v autobuse nestihla dočíst celou kapitolu a pak jsem celkem dlouho hledala v textu, kde jsem přesně skončila.  Když se mi ale konečně povedlo si zapamatovat všechny postavy, a jaké spolu mají vztahy, děj mi začal dávat více smysl a taky se mi př

 Na tuhle knížku od autorky Carrie Cariello jsem narazila úplně náhodou v naší univerzitní prodejně skript. Protože mám ráda tyhle populárně-naučné knihy, rozhodla jsem se, že si ji vezmu a kdyby mi náhodou nevyhovovala, tak ji můžu vždycky vrátit.  Autorka je matkou syna, kterému byla diagnostikována porucha autistického spektra. Ve své knize popisuje své starosti, ale i radosti, které jí syn přináší, formou kratších příběhů, které se jim v průběhu let staly. Popisuje, jak přišli s manželem na to, že s jejich synem není něco v pořádku, jak se začali učit oni sami, aby svému synovi Jackovi pomohli se rozvíjet, ale i to, jak byla Jackovi diagnostikována úzkost a nebyla jiná možnost, než ji vyřešit medikací.  Musím říct, že jsem hrozně ráda, že jsem ji mezi tím množstvím skript a učebnic našla. Autorka má pěkný styl psaní a opět mi vyhovovaly krátké kapitolky, takže jsem většinou nemusela nechávat rozečtenou kapitolu, když jsem musela vystoupit z autobusu. Taky mi přišlo fajn, ž