Novoroční předsevzetí

Na letošek jsem si na sebe vymyslela pár novoročních předsevzetí. Každý rok se mi nějaká splnit podaří, nějaká naopak ne. Letos to vypadá slibně, je únor a už mám nějaké splněné, na dalších usilovně pracuji (a do některých jsem se ještě nepustila). 

Jedno z těch splněných je například mnou napsaná písnička. Ještě ji teda neslyšel nikdo kromě mě, ale nepřijde mi nějak hloupá. Jako další mám už pomalovaná plátna, která jsem dostala na Vánoce.  A také jsem se pustila do knih, které mi doma leží nepřečtené - zatím jsem na šesti přečtených knihách, sedmá je knížka, která na mě čekala ne na poličce, ale v Kindlu. Naopak jsem se ještě pořád nepustila do tréninku stojky (zkoušela jsem to jednou, po tréninku rukou a pohmoždila jsem si prst).

Jak to máte s novoročními předsevzetími vy? Přijdou vám hloupá, zbytečná...? Nebo naopak motivační prostředek k tomu, abyste dosáhli svého cíle?

47 Motivational New Year Quotes If Resolutions Didn't Work For You

Komentáře

  1. Lu Wild21. února 2020 v 9:57

    Tak to jsi dobrá!
    Já si předsevzetí nedávám, přijdou mi zbytečná. Pokud něco opravdu chci změnit/udělat, tak nepotřebuji Nový ani nový rok ..

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zase po roce (možná i po delší době)

Obrázek
    Tak jsem tu zase po dost dlouhé době. Nevím proč, ale k blogování mě to nějak táhne, často přestanu, ale nakonec mi to začne chybět a vrátím se. Možná to je tím, že jsem s mým blogem vyrůstala, měla jsem jej opravdu vymazlený... no a pak se rozhodli zrušit blog.cz a já o něj přišla.     Život se mi popravdě otočil 180°, nebudu lhát. Začala jsem od srpna v nové práci, učím na jedné malotřídní škole. Do toho jsem stále studentem, protože se mi nedaří zdolat moje poslední státnice. Vždycky jsem si přála být dospělákem a až jsem se jím stala, zjistila jsem, že to fakt není tak, jak jsem si jako dítě představovala. Fakt nestíhám jezdit každý víkend někam, nechodím spát pozdě (popravdě, chodím spát dřív, než když jsem byla dítě)... Ale nechci, aby to vyznělo tak, že bych se ráda vrátila do dětských let. To rozhodně ne. Jsem ráda, že mám za sebou tu dobu, kdy jsem byla tak nějak ztracená.    Asi bych si to tu chtěla pojmout jako takový můj online deník, místo, kde si utřídím své myšlenky
Další informace

Diplomka, byt, státnice...

Obrázek
Je zvláštní, jak jsem dokázala zapomenout na činnost, která mě dříve tak hrozně bavila a naplňovala. Zhrozila jsem se, když jsem si všimla, že poslední článek je z března minulého roku. Rok a půl jsem si nenašla čas sem napsat, a to paradoxně v době nepřející cestování, chození za zábavou... No a teď (zase před zkouškovým obdobím) jsem si uvědomila, že mi to psaní si blogu chybí. Jo, mám sice svůj deník, taky pořád píšu dopisy. Jenže tohle pro mě má ještě takový jiný "feeling".  A možná bych ještě pár měsíců měla nechat blog ležet ladem. Přece jen je přede mnou předposlední zkouškové období, dva předtermíny státnic v lednu, měla bych psát diplomku. Taky mě čeká stěhování do vlastního (pronajatého). Ale je to pro mě taková menší terapie (a navíc zdarma). Naučila jsem si velmi dobře organizovat čas, proto mi ho dnes trocha zbyla (nebo možná taky proto, že jsem se ještě dnes nezačala pořádně učit a na mém To do listu zuřivě blikají téměř všechna políčka, že by už chtěla být odšk
Další informace

My nejsme my

Obrázek
 My nejsme my od Matthewa Thomase mi v knihovně čekala na přečtení už něco málo přes rok. Upřímně nevím, proč jsem se k jejímu čtení dostala až teď, nejspíš jsem ale nechtěla tuhle delší knihu (612 str.) rozečíst během semestru a pak se k ní vracet.  Anotace: Eileen, dcera irských imigrantů, se v New Yorku 50. let snaží za každou cenu vymanit z prostředí poznamenaného chudobou a alkoholem. Šanci na splnění svého ambiciózního snu o bohatství a velkém domě na předměstí spatřuje ve slibném mladém vědci, za nějž se provdá. Edovy představy o úspěchu se však od Eileeniných liší – a jak léta plynou, jeho přemrštěná zásadovost a puntičkářství se postupně ukazují jako příznaky nevratné mentální změny. Střet s vážnou chorobou znamená pro Eileen novou výzvu: nepřijít o někdejší ideály a zachovat si důstojnost až do samého konce.  Před jejím přečtením jsem se podívala na nějaké její recenze na Databázi knih, kde mě zaujal jeden názor, podle kterého má prvních šedesát stran dobrý spád, ale
Další informace