První týden semestru


Best desk organization college books ideas #organization 

   V dnešním článku bych ráda napsala pár řádků o mém prvním týdnu nového semestru. Oproti tomu minulému mám docela pěkný rozvrh, takže nikde nemusím 6 hodin čekat. Po prvním týdnu už mám také rozmyšleno, kdy budu stíhat jaké sporty.

  Taky jsem zatím velmi spokojena s vyučujícími, pokaždé jsme se domluvili tak, aby vše vyhovovalo nám i jim (často se nám kryjí předměty a první týden se to vždy snažíme doladit, abychom stíhali chodit všichni na všechny přednášky i cvičení, čekala bych, že ve třetím ročníku budeme mít už nejlepší rozvrhy, bohužel ještě ne). 

   Mnohem méně příjemné bylo zjištění, kolik seminárních prací mě v tomto čtvrt roce čeká. Vlastně do každého pedagogického předmětu si musím začít zpracovávat portfolio, což je pro mě novinka a jsem z toho upřímně řečeno nervózní už teď. První práci prezentuji už za 12 dní, do didaktiky výtvarné výchovy - ještě jsem ani neotevřela barvy (ale už mám plán). Na druhou stranu mám radost, že se mi rozšíří šanon s mými pracemi. 

   V pár předmětech jsme už i probírali, to mám upřímně řečeno radši, než ty zbytečné úvodní hodiny. Denně dojíždím, proto mě štve, že občas přijedu brzo ráno kvůli 10 minutám na přednášce a pak čekám dvě hodiny na další úvodní hodinu. V minulých semestrech jsem v těchto pauzách chodila na kafe, teď ale asi začnu navštěvovat knihovnu nejspíš i dřív, než před zkouškami...

   Mám-li to shrnout, celkově jsem zatím spokojená, ještě jsem nepřišla na nic, co by mě od studia odradilo a těším se, až se dozvím zase o něco víc potřebného k mé specializaci.

Komentáře

  1. Lucka23. února 2020 v 1:58

    Jsem ráda, že tě studium baví, já osobně jsem moc ráda, že už to mám za sebou. :-D Boje o rozvrh si pamatuji jako by to bylo včera, seminární práce mě doháněly k šílenství a celkově škola nebyla úplně moje parketa. S tím dojížděním ti úplně rozumím, já dojížděla nejprve na VŠ do Jihlavy dvě hodiny tam a dvě zpět, potom do Prahy, což vyšlo s přestupy víceméně nastejno. Znám tak ten pocit, kdy kvůli pěti minutám jsem hodinu a víc seděla na nádraží a čekala, až vlak nebo autobus dorazí. Držím palce, ať se ti ve studiu daří! :-)

    Lucka z Seriouszone

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zase po roce (možná i po delší době)

Obrázek
    Tak jsem tu zase po dost dlouhé době. Nevím proč, ale k blogování mě to nějak táhne, často přestanu, ale nakonec mi to začne chybět a vrátím se. Možná to je tím, že jsem s mým blogem vyrůstala, měla jsem jej opravdu vymazlený... no a pak se rozhodli zrušit blog.cz a já o něj přišla.     Život se mi popravdě otočil 180°, nebudu lhát. Začala jsem od srpna v nové práci, učím na jedné malotřídní škole. Do toho jsem stále studentem, protože se mi nedaří zdolat moje poslední státnice. Vždycky jsem si přála být dospělákem a až jsem se jím stala, zjistila jsem, že to fakt není tak, jak jsem si jako dítě představovala. Fakt nestíhám jezdit každý víkend někam, nechodím spát pozdě (popravdě, chodím spát dřív, než když jsem byla dítě)... Ale nechci, aby to vyznělo tak, že bych se ráda vrátila do dětských let. To rozhodně ne. Jsem ráda, že mám za sebou tu dobu, kdy jsem byla tak nějak ztracená.    Asi bych si to tu chtěla pojmout jako takový můj online deník, místo, kde si utřídím své myšlenky
Další informace

Diplomka, byt, státnice...

Obrázek
Je zvláštní, jak jsem dokázala zapomenout na činnost, která mě dříve tak hrozně bavila a naplňovala. Zhrozila jsem se, když jsem si všimla, že poslední článek je z března minulého roku. Rok a půl jsem si nenašla čas sem napsat, a to paradoxně v době nepřející cestování, chození za zábavou... No a teď (zase před zkouškovým obdobím) jsem si uvědomila, že mi to psaní si blogu chybí. Jo, mám sice svůj deník, taky pořád píšu dopisy. Jenže tohle pro mě má ještě takový jiný "feeling".  A možná bych ještě pár měsíců měla nechat blog ležet ladem. Přece jen je přede mnou předposlední zkouškové období, dva předtermíny státnic v lednu, měla bych psát diplomku. Taky mě čeká stěhování do vlastního (pronajatého). Ale je to pro mě taková menší terapie (a navíc zdarma). Naučila jsem si velmi dobře organizovat čas, proto mi ho dnes trocha zbyla (nebo možná taky proto, že jsem se ještě dnes nezačala pořádně učit a na mém To do listu zuřivě blikají téměř všechna políčka, že by už chtěla být odšk
Další informace

My nejsme my

Obrázek
 My nejsme my od Matthewa Thomase mi v knihovně čekala na přečtení už něco málo přes rok. Upřímně nevím, proč jsem se k jejímu čtení dostala až teď, nejspíš jsem ale nechtěla tuhle delší knihu (612 str.) rozečíst během semestru a pak se k ní vracet.  Anotace: Eileen, dcera irských imigrantů, se v New Yorku 50. let snaží za každou cenu vymanit z prostředí poznamenaného chudobou a alkoholem. Šanci na splnění svého ambiciózního snu o bohatství a velkém domě na předměstí spatřuje ve slibném mladém vědci, za nějž se provdá. Edovy představy o úspěchu se však od Eileeniných liší – a jak léta plynou, jeho přemrštěná zásadovost a puntičkářství se postupně ukazují jako příznaky nevratné mentální změny. Střet s vážnou chorobou znamená pro Eileen novou výzvu: nepřijít o někdejší ideály a zachovat si důstojnost až do samého konce.  Před jejím přečtením jsem se podívala na nějaké její recenze na Databázi knih, kde mě zaujal jeden názor, podle kterého má prvních šedesát stran dobrý spád, ale
Další informace