Modrá

 Kniha Modrá od norské spisovatelky Maji Lunde ke mně promlouvala už dlouho, pojednává totiž o závažném (a za pár let možná aktuálním) tématu formou velmi dobře napsané beletrie. A jaké je to téma? Planeta Země skoro bez pitné vody.

 Hned ze začátku mě nadchl styl, jakým je kniha psána. Jedná se o dva zdánlivě nesouvisející příběhy, které se na konci propojí. První příběh se odehrává v roce 2017, je o ženě Signe. Její části se mi četly poněkud hůř, hlavně ty, které strávila v lodi. Její dětství bylo napsáno čtivě a zajímavě. Druhý příběh je o muži jménem David, který utíká s dcerou před suchem. Jeho pasáže jsou proloženy vzpomínkami na minulost, které nám zčásti odhalují dobu, kdy velké sucho začínalo. Davidovy pasáže mě hodně bavily, velmi dobře se mi četly a nikdy jsem neměla takový ten WTF? pocit, že bych nechápala jeho jednání.

 Přijde mi fajn, že se autorka snaží poukázat na ekologické problémy, na to, jaké by mohly mít důsledky a jak se těm důsledkům snažit předejít. Je pravda, že planetu máme jen jednu a neměli bychom ji stále víc a víc ničit. A i proto mě rozčilovalo chování "záporáků", kterým byla planeta ukradená a šlo jim jen o výdělek.

 Kniha má taky skvělou atmosféru, nejednou jsem si uvědomila, že se při čtení usmívám, když jsem četla milou pasáž, nebo že se mračím ve vypjatých situacích. Asi na mě musel být v autobusu moc hezký pohled. I když, za ty skoro dva roky mého dojíždění už si spolucestující zvykli. Doufám.

 Prostě je to jedna z těch knih, o které jsem přemýšlela, i když jsem ji zrovna nečetla (a taky po jejím přečtení). Musím říct, že jsem vděčná za to, v jakém světě žijeme a že v naší zemi pořád máme dostatek jídla a vody. Knížce snad nemám co vytknout, opravdu mě zaujala a proto jí dávám 10/10.

Helmii