Den v životě studentky

Cestou na autobus...

   5:59. Zvoní budík. Vypnu ho, rozsvítím lampičku. Jako první utíkám zapnout kávovar, dám si ovesné vločky na sporák a dávám vařit vodu na čaj. Poté si odskočím, sbalím si jídlo na celý den do batohu a když nezapomenu, vezmu si léky. Taky si hodím tašku s oblečením do posilovny vedle batohu, abych ji nezapomněla doma. Po snídani a kávě si vyčistím zuby, natřu obličej a namaluju si oči řasenkou. V úterky se víc nemaluju, když jdu cvičit, nemá to cenu.

   6:50. Vycházím z domu na autobus. Autobusem jezdím ráda, mám tam dost času na čtení a vlastně ten autobusový čas využívám hlavně na čtení, pokud tedy nejedu s někým, koho znám a nepovídáme si.

V knihovně...

   Když autobus přijede, dobíhám do školy na přednášku tyflopedie. Zrovna tento předmět mě baví, máme na něj skvělou profesorku. Po přednášce jdeme většinou s kamarádkou do posilovny, ale zrovna tento týden jsme byly obě dost unavené, takže jsme to vypustily a já šla pracovat na věcech do školy do knihovny. Na fakultě nemáme knihovnu, ale asi 3 minuty pěšky od fakulty máme univerzitní knihovnu, kde tento semestr trávím hodně času. Po více jak dvou hodinách studia jsem šla na oběd. V Menze mi chutná a každý den tam je alespoň jedna vegetariánská možnost. (Jen zítra má být snad jediné jídlo, co mi nechutná - sójové maso na česneku s rýží nebo pizza a v úterý je bezmasá jen pizza, tak si povezu vlastní jídlo.)

   Po obědě chvátám na další hodinu, tentokrát 90 minut angličtiny. Po angličtině, kde jsme probírali hry a jejich vliv na výuku anglického jazyka, máme hodinu volno. Tyto pauzy nemám moc ráda, nemá cenu chodit do knihovny a vybalovat si notebook na 30 minut, proto většinou skončíme s kamarádkami v kavárně. Zhruba 20 minut před začátkem další přednášky vyrážíme, protože psychopedii máme na jiném pracovišti pedagogické fakulty. V úterky máme 90 minut psychopedie. A já po ní mám už volno ve škole.

   V Olomouci ale zůstávám, protože v úterky mívám kurzy Českého znakového jazyka. Dřív se mi tam moc nechtělo, lektor je totiž neslyšící a já měla problém porozumět věcem, co nám sděloval. Teď už s tím problém moc nemám, naučila jsem se porozumět a nebo se zeptat. Zrovna v úterý jsme dělaly popis (třeba že míček leží na papíře), poté jsme opakovaly znaky, které označují věci ve městě a pak jsme zkoušely znakovat věty.

   Domů se dostanu vždycky až dost pozdě, ale tím, že ve středy mívám kratší výuku, mi to nevadí. Nachystám si ještě věci na další den a jdu skoro hned spát.

   Takhle nějak vypadá moje typické úterý na vysoké škole. Musím říct, že mě ta škola opravdu baví, jen mě trošku štvou ty mezery mezi předměty, kdy mám třeba jen 3 hodiny za den, ale jsem v Olomouci od 8:00 do 15:00. Ale nebudu si stěžovat, ještě nám kvůli koronaviru zavřou fakultu a budu muset provozovat ještě více samostudia, než doposud.