Chlapec za klíčovou dírkou

 Tahle knížka od australského autora Stephena Gilese nebyla na žádném z mých seznamů. Přesto u mě skončila a já si ji s chutí přečetla. Z knihovny jsem si ji půjčila jen na základě obálky - zaujala mě díra uprostřed. 

   Až doma jsem si přečetla anotaci knihy. Po prvních pár stranách jsem se od příběhu nemohla odtrhnout. Je vyprávěn z pohledu malého chlapce, kterému se stýská po mamince a žije se svojí chůvou. Knížka to není úplně útlá (256 stran), ale je formátově malá, doplněná ilustracemi, které se mi velmi líbily. Mně zabrala asi 3 dny, byla to jedna z těch knih, kdy jsem chtěla vědět, co se stane, ale zároveň jsem si ji chtěla šetřit.

   Bylo zajímavé sledovat proměnu malého chlapce poté, co mu jeho kamarád řekne zdánlivě neškodnou historku. Podle mého názoru byly postavy propracované, autor si dal záležet. Také se mi líbila gradace, ke konci knihy jsem nemohla přestat číst.

   Celkově to je moc zajímavá kniha. Rozhodně to není žádné veselé letní čtení, opravdu mě donutilo přemýšlet nad tím, proč se chlapec chová zrovna tak, jak se chová. Mám pocit, že kdybych to četla jako dítě, pochopím Samuelovo chování. Takhle mě občas rozčilovat a měla jsem chuť ho z knihy vytáhnout a promluvit mu do duše, protože svým chováním rozhodně nic chůvě neulehčoval. Jediné, z čeho jsem trochu v rozpacích byl konec, kde si nejsem jistá, jestli jsem si jej dobře domyslela. Rozhodně bych knihu ale chtěla doporučit, protože si myslím, že je velmi dobře napsaná a něco ve mně zanechala, ještě teď nad tím příběhem občas přemýšlím.