7 dní v uzavřené zóně

   Původně jsem o tomto tématu psát nechtěla. Opravdu ne. Ale momentálně se s tím vyrovnávám už sedmý den a zjistila jsem, že se asi potřebuju vypsat. 

   Jak jste asi pochopili z názvu, bydlím v oné uzavřené zóně Litovelska, kde máme zákaz vycházet ven, pokud to není nezbytně nutné. Takže jsem už týden zavřená doma. Podnikám procházky do sklepa pro brambory, na zahradu na sluníčko (ani nevíte, jak moc jsem za tu zahradu vděčná). Ale bohužel se nám dnes zatáhlo, chumelí, a tak nezbývá nic jiného, než sedět na zadku doma.

   Nechci tu ale vypisovat jen negativa. Tahle domácí izolace mi toho totiž i hodně dala. Vážně. Jedním z mých novoročních předsevzetí bylo naučit se stojku. Tenhle týden jsem měla tolik času na trénink, že už se do ní dostanu a udržím se v ní naprosto sama, bez opory. Taky jsem konečně stihla zasednout ke všem restům ze školy a dokonce mě to i začalo bavit, protože je to nějaká aktivita, u které se rozvíjím. Včera jsem si dobrovolně otevřela a pročítala hodinu skripta. Jen tak. Abych nevyšla ze cviku. 

   Taktéž jsem se naučila péct skvělé housky! Zkoušela jsem tvar rohlíků, ty mi ale nešly, tak jsem udělala pletýnky. Byly nadýchané a do večera jich všech osm zmizelo. Také teď dost čtu. Za březen jsem zatím přečetla tři knihy:

  1. Jeden temný trůn - Kendare Blake
  2. Řbitov zvířátek - Stephen King
  3. Chlapec za klíčovou dírkou - Stephen Giles
    Čtvrtou knihou je Temný experiment ze série Stranger Things, myslím si, že tu dočtu dnes. Pokud teda dnes nebudu malovat. A nebo stihnu obojí. A taky se mi letos daří číst knihy, co mám doma. A když zrovna na žádnou z těch, co mám doma není nálada, mám i spoustu e-knih. Díky za ně!

    Cvičím 6x týdně! A nezapomínám si plánovat jídelníček. A medituju skoro každý večer. Takže jo, je blbý, že nás nepustí z města, Je prostě blbý že přítele neuvidím ještě minimálně týden, protože je mi smutno už teď. Ale zároveň mám najednou strašně moc času na všechno, co jsem chtěla dělat, ale odkládala to... 


Komentáře

  1. chudobka197022. března 2020 v 9:40

    Musí to být opravdu náročné. Jsi borec, když to takhle zvládáš. Jsem vděčná za to, že oba dva chodíme do práce. Člověk se tam aspoň trochu odreaguje.

    OdpovědětVymazat
  2. Madeleine22. března 2020 v 10:04

    Já mám pocit, že z toho, jak jsem zavřená, začnu za chvíli chodit po stropě. Ale je pravda, že se mi zatím vážně daří plnit úkoly do školy, číst a jak jsi i ty zmiňovala, konečně cvičit, protože je najednou spousta času, který čeká na zaplnění. Přeji hodně štěstí ať se z toho nezblázníš!:)

    OdpovědětVymazat
  3. Helmii22. března 2020 v 12:56

    Moc děkuji za milé komentáře. Ještě nás minimálně týden čeká, snad to na konci příštího týdne pořád budu vidět tak optimisticky. Hlavně na sebe dávejte pozor. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Čerf26. března 2020 v 1:38

    Jsou věci, se kterými toho člověk moc nenadělá, a tohle je jedna z nich. Jsem ale přesvědčený, že optimistická mysl dokáže zázraky. Tak držím palce, však i armáda mikroorganismů nakonec odtáhne a svět se zase zazelená :-).

    OdpovědětVymazat
  5. Dívka s inteligentní přezdívkou27. března 2020 v 8:48

    Je dobře, že se ti takhle daří využívat volný čas.
    Osobně se mi víc daří dělat věci, když mám nějak jasně vymezený volný čas. Když ho mám (zdánlivě) nekonečně mnoho, špatně se mi dokopává k věcem.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co mě láká - Jaro 2019

Obrázek
 Asi každý čtenář má doma seznam knížek, které by si chtěl někdy přečíst. Já osobně ho mám taky (a vůbec ne krátký) a proto jsem se rozhodla, že zde zveřejním v každém ročním období 5 knih, které ve svém seznamu mám. Třeba si je díky tomu konečně přečtu a možná na ně naladím i někoho z vás.   První knihou, kterou bych si moc ráda přečetla je Špulka modré nitě od Anny Tylerové. Jedná se o rodinnou ságu, jejíž děj začíná na počátku dvacátých let minulého století. V knize se řeší vztahy, neshody, ale i smích či láska. Mě na knize nejvíce láká asi rozporuplný názor na ni. Buď jsou z ní lidé nadšení a nebo se jim prostě nelíbila a já bych ráda zjistila, jak bude vyhovovat mně. A protože ji mají u nás v knihovně, nemusím si ji kupovat, hurá! Navíc jde zařadit i do letošní čtenářské výzvy pod téma Kniha, která získala Man-bookerovu cenu.    Druhou knížkou, která mě hodně láká Milovaná , jejímž autorem je Tony Morrisonová. Dle anotace je dílo inspirováno zprávou z novin z roku 185
Další informace

Dopisy na konec světa

Obrázek
 Dopisy na konec světa od autorky Ava Dellaira. Tahle kniha mě zaujala hlavně názvem, protože jedním z mých koníčků je dopisování klasických dopisů a já byla přirozeně zvědavá, jakou roli v tomto příběhu dopisy hrají. A musím říct, že roli tam hrají obrovskou. Celá kniha je totiž psána formou dopisů slavným osobám, které už zemřely, a mně se tohle zpracování knihy opravdu líbilo.  Podle mého názoru měla kniha pomalý rozjezd, ale na druhou stranu chápu, že Laurel (hlavní hrdince) asi trvalo, než se jí povedlo se v dopisech svěřit a otevřít. Původně to totiž dostala jako domácí úkol, který nakonec protáhla a psala ho celý rok. Moc se mi ale líbilo, jak se Laurel zvládala postupně sama před sebou otevřít.  Občas jsem měla problém s některými dopisy. Do některých jsem se začetla a nemohla jsem přestat, do jiných se mi ale začíst prostě nepovedlo a musela jsem se přemáhat, abych ho přečetla. Taky mi občas vadilo, jakým způsobem se Laurel začala chovat, když se před ní objevil něja
Další informace

Zase po roce (možná i po delší době)

Obrázek
    Tak jsem tu zase po dost dlouhé době. Nevím proč, ale k blogování mě to nějak táhne, často přestanu, ale nakonec mi to začne chybět a vrátím se. Možná to je tím, že jsem s mým blogem vyrůstala, měla jsem jej opravdu vymazlený... no a pak se rozhodli zrušit blog.cz a já o něj přišla.     Život se mi popravdě otočil 180°, nebudu lhát. Začala jsem od srpna v nové práci, učím na jedné malotřídní škole. Do toho jsem stále studentem, protože se mi nedaří zdolat moje poslední státnice. Vždycky jsem si přála být dospělákem a až jsem se jím stala, zjistila jsem, že to fakt není tak, jak jsem si jako dítě představovala. Fakt nestíhám jezdit každý víkend někam, nechodím spát pozdě (popravdě, chodím spát dřív, než když jsem byla dítě)... Ale nechci, aby to vyznělo tak, že bych se ráda vrátila do dětských let. To rozhodně ne. Jsem ráda, že mám za sebou tu dobu, kdy jsem byla tak nějak ztracená.    Asi bych si to tu chtěla pojmout jako takový můj online deník, místo, kde si utřídím své myšlenky
Další informace