Jakou barvu má pondělí?

 Na tuhle knížku od autorky Carrie Cariello jsem narazila úplně náhodou v naší univerzitní prodejně skript. Protože mám ráda tyhle populárně-naučné knihy, rozhodla jsem se, že si ji vezmu a kdyby mi náhodou nevyhovovala, tak ji můžu vždycky vrátit.

 Autorka je matkou syna, kterému byla diagnostikována porucha autistického spektra. Ve své knize popisuje své starosti, ale i radosti, které jí syn přináší, formou kratších příběhů, které se jim v průběhu let staly. Popisuje, jak přišli s manželem na to, že s jejich synem není něco v pořádku, jak se začali učit oni sami, aby svému synovi Jackovi pomohli se rozvíjet, ale i to, jak byla Jackovi diagnostikována úzkost a nebyla jiná možnost, než ji vyřešit medikací.

 Musím říct, že jsem hrozně ráda, že jsem ji mezi tím množstvím skript a učebnic našla. Autorka má pěkný styl psaní a opět mi vyhovovaly krátké kapitolky, takže jsem většinou nemusela nechávat rozečtenou kapitolu, když jsem musela vystoupit z autobusu. Taky mi přišlo fajn, že kapitoly spolu tak moc nesouvisely, takže člověk, který si přečte jednu kapitolu, poté měsíc nemá čas a pak se ke knize vrátí, nemusí začínat číst od znova, protože zapomněl ty detailnější části.

 Některé příběhy byly velmi milé, bylo v nich vidět, jak autisté chápou svět úplně jinak. Moc se mi líbil příběh, kde Jack chystal snídani svým sourozencům - nachystal jim totiž to, na co měl chuť on, protože si myslel, že všichni mají vždy chuť na to, co chce on. Další příběhy pak byly smutnější, hlavně ty z období, kdy se u Jacka začaly projevovat úzkosti a on nevěděl, jak to má dát najevo. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že poznat úzkosti u osob s PAS je opravdu těžké a chápu autorčiny pocity zoufalství, když neví, jak svému synovi pomoct.

 Celkově si myslím, že tato kniha je přínosem pro lidi, kteří by si chtěli přečíst něco o poruchách autistického spektra, ale nechtějí se pouštět do učebnic speciální pedagogiky. Mně se kniha moc líbila a dávám jí 9/10.

Helmii